Šmoulové

Informace

Vtip dňa

RSS nouvelles

Odpočítavaní

RSS

RSS

Česko

Lednice & Minaret

Jestli Lichtenštejnům závidíte jejich někdejší panství už při procházce zahradou, nedoporučujeme vstupovat do interiérů zámku. Lednice je majestátné, honosné sídlo - přesně takové si člověk představí při slovech: „Za devatero horami a devatero lesy stával kdysi nádherný zámek…“ To, co při prohlídce uvidíte, často není původní výbava. Podle historických materiálů „neodpovídá někdejšímu lesku“. Jak ten musel vypadat, to si asi dokáže představit málokdo.

Páni z Lichtenštejna si v zámku Lednice nežili špatně. Majestátné přízemní prostory sloužily jako reprezentační sály, kam zvali své hosty a přátele. První poschodí bylo zařízeno k obývání - dneska tudy vede samostatný prohlídkový okruh Knížecí apartmány. Druhé patro, kde měly dřív své království děti, v současnosti funguje jako obrazová galerie.

Okolí Lednice se líbilo lidem odnepaměti; první zemědělci tu žili už před čtyřmi tisíci lety. Jak se objevily peníze a s nimi možnost dát najevo vlastní bohatství, vyrostl v místě původní tvrze zámek, či spíš venkovská vila. Sice to už bylo v 17. století, ale zdá se, že majitelé s místními pralidmi sympatizovali: v zámeckém suterénu nechali vybudovat umělou jeskyni s krápníky. Pár si jich vyrobili ze štuky sami, ostatní nalámali v Moravském krasu. Koncem 17. století byla podle návrhu známého architekta J. B. Fischera z Erlachu postavena jízdárna - dneska nejstarší zachovalá budova zámku.

Původně panství patřilo rodu Sirotků, ale ti to neuměli ani s alkoholem ani se ženami, a tak brzy o majetek přišli. Lichtenštejni se obohatili při záboru majetku pánů popravených na Staroměstském náměstí po bitvě na Bílé hoře. Bohatství se kumulovalo, a protože jim bylo hospodaření vlastní, brzy měli na stavbu unikátu, jenž dnes „dědí“ celý svět (od roku 1996 je Lednice jakožto součást Lednicko-valtického areálu zapsaná na Seznam světového kulturního a přírodního bohatství UNESCO). Bohatým šlechtickým rodům udělala čáru přes rozpočet francouzská revoluce. Vyděšená aristokracie se uchylovala ke sladkému snění o někdejší moci a to se promítlo i v architektuře. Rodová sídla byla stavěna tak, aby vypadala středověce. Tato snaha je patrná na všech stavbách „Zahrady Evropy“. Lednický zámek získal dnešní podobu v letech 1846 až 1858. Je vystavěn ve stylu tehdy moderní anglické (tzv. windsdorské) gotiky.

Při prohlídce zámku těžko uvěříte, že obdivujete letní sídlo. Skutečně, tato monstrózní pohádková budova sloužila šlechtě jako „chata“. Vyjížděli sem už zjara, ale na podzim se vraceli do pevného sídla ve Valticích. Přesto si tu nechali vybudovat topení, luxusní umývárny, ložnice, jídelny a taneční sály. Lichtenštejni si potrpěli na své umělecké sbírky a kde to šlo, vystavovali trofeje z cest po Africe a Asii. Z Minaretu si udělali „sklep“ na orientální předměty, to nejhezčí pak trůnilo ve vitrínách afrického a čínského pokoje.

Velká část původního vybavení utrpěla v závěru druhé světové války a následným zásahem komunistického zestátňování. Lichtenštejnové popadli, co se dalo, už v roce 1943. Nejkrásnější portréty, cenné kousky nábytku, šperkovnice a ozdoby skončily v dalekém Lichtenštejnsku. K našemu potěšení se pánům nevyplatilo tahat masivní nábytek, řezat schodiště nebo strhávat tapety. Tak dnes můžeme obdivovat krásné schodiště v knihovně, vyřezané z jediného stromu, i původní čínské tapety s motivy květin, ptáků a Číňanů, zdobící zdi čínského kabinetu.

Panstvo, obývající zámek po novogotické rekonstrukci, žilo v neobvyklých podmínkách. Usínalo v historických dřevěných postelích, stolovalo z dobového cínu a obklopovalo se uměleckými díly, jimž cenu určovala nejen kvalita, ale i stáří. Přesto měli život na svou dobu moderní, což dokazují knížecí koupelny. Šlechtičnám a princům sloužily mramorové vany, klozety a stoly s mycími soupravami. V přízemí můžete vidět původní ručníky a flakónky na parfémy. A pokud se panstvu něco nezdálo, stačilo tlesknout - osobní služebné bydlely hned za rohem a byly k dispozici čtyřiadvacet hodin denně.

Takže pokud máte jako životní sen vystavět si parádní vilu se zahradou, chtěli byste bezproblémový život plný toulek přírodou a chutných hostin či toužíte mít více času a hodilo by se vám služebnictvo - nejezděte do Lednice, zblázníte se závistí!




Kde se vzal, tu se vzal - stanul vprostřed lednického parku (asi dva kilometry od zámku) minaret. Velmi nepravděpodobná představa, avšak mnoha lidem, kteří by snad chtěli nad důvodem jeho vzniku polemizovat, by se mohla zdát nejpřijatelnější. Střední Evropa byla vždycky zemí křesťanů a spíš než "svatou válku" znala "bratrovražedné boje" mezi katolíky a protestanty. To měl nějaký Lichtenštejn za milenku muslimku? Nebo se chtěl srovnat s Bohem a dokázat mu svou neohroženost? Či jak to bylo?

Dle staré povídačky chtěl na místě dnešního Minaretu postavit velký mecenáš umění Alois Josef I. z Lichtenštejna kostel. Mezi poddanými se ale (kdoví proč) zvedl odpor, nějak se neshodli na místě stavby, a to Aloise rozčílilo. Aby jim ukázal svou moc, nechal natruc vybudovat mešitu s minaretem. Podloží pohyblivých písků, obvyklé v nivě řeky Dyje, tak velkolepý plán nedovolilo. Začalo se a skončilo Minaretem. Toť praví pověst.

Historikové předkládají méně atraktivní verzi. V zámku a okolí nalezneme (nebo jsme dřív mohli nalézt) čínské paláce, turecké lázně, římský obelisk, švýcarský most… tak proč ne islámský minaret? Lichtenštejnové si ho tu patrně postavili proto, že se jim líbil. Možná ani netušili, kolika řečem a báchorkám tak dají závdavek.

I když se přestaneme ohlížet na politický a náboženský význam Minaretu (který nejspíš nikdy neměl a ani mít nebude), stejně ho můžeme prohlásit za nejpozoruhodnější romantickou stavbu lednického parku. Maurská architektura neměla (a dodnes nemá) v těchto končinách obdoby. Od stavitele Josefa Hardmutha to byl odvážný počin. Není se čemu divit. Musel to být člověk milující výzvy a rizika – jak jinak by se mohl ze zednického přidavače vypracovat na dvorního architekta? Hardmuth je autorem mnoha staveb Lednicko-valtického areálu, avšak většina z nás ho zná spíš jako vynálezce novodobé tužky. Možná se mu uhlem špatně kreslilo, tak vymyslel dnešní klasickou tužku v dřevěné rukojeti. V roce 1790 předal svůj objev veřejnosti a začal podnikat ve vlastní tužkárně, která později přesídlila do Českých Budějovic a dala základ světově proslulé společnosti Koh-i-noor.

To jsme dost odbočili od tématu. Je jedno, čím Hardmuth návrhy Minaretu kreslil, každopádně se mu povedly. Se stavbou se začalo v roce 1797 vykopáním základové jámy, do níž byla zatlučena spousta dřevěných pilot, břeven a trámů. Tím se povedlo „přelstít“ podzemní vody a zabránit propadání, padání, praskání nebo čemukoli jinému, co by mohlo životnost Minaretu ohrozit.

Středem budovy je 59, 39 metrů vysoká věž, na jejíž horní ochoz vede 302 schodů. Jako prsteny ji obepínají tři zastřešené galerie, ze kterých toho můžete vidět přímo úměrně momentální výšce. Třeba okolní park, Pálavu, Bílé Karpaty či dokonce vrcholek věže Svatoštěpánského dómu ve Vídni. Aby bylo možné tak vysokou věž vybudovat, bylo tu postaveno speciální spirálovité lešení. Zedníci se prý nezvyklé podoby báli, tak jakýsi císařský kaprál jízdního pluku vyklusal v sedle koně až k vrcholu. Právě tohle údajně obavy stavitelů rozptýlilo a Minaret mohl být dokončen.

Když se sem vydáte dneska, nic (kromě fóbie z výšek a lenosti) vám nebude bránit dopřát si vyhlídku z nejvyšší galerie. První patro Minaretu tvoří osm sálů, v nichž měli dříve Lichtenštejni uloženou sbírku orientálních předmětů. Podlahy sálů kryje kamenná mozaika a stropy a stěny zdobí klikaté nápisy maurského rukopisu. Snad to všechno časem zpřístupní a uvidíme víc než točité schodiště.


Žádné komentáře
 
V prípade ak sa na stránke nachádzajú články, fotky, ktoré podliehajú autorským právam, prosím, oboznámte ma s tým na adrese modrejsmoula@azet.sk.Autor sa zrieka zodpovednosti za akýkoľvek právny postih z dôvodu obmedzenia a neoprávneného šírenia autorských práv, bez predchádzajúceho upozornenia.Zmyslom tejto stránky nie je protiprávne konanie, stránka slúži výhradne na súkromné účely.