Každý psycholog má také vlastní definici (resp. chápání) inteligence - od schopnosti přizpůsobit se až po tvrzení, že je to celý soubor faktorů týkající se rychlosti myšlení. Vesměs základními uznávanými projevy inteligence jsou správné hodnocení, chápání a usuzování. Inteligenci je možno definovat jako schopnost determinující kognitivní operace, jejichž podstatou je objevování a chápání vztahů (R. Meili, 1987). Řečeno laicky, inteligence je duševní schopnost člověka rozumem objevovat a rozumět vztahům mezi jevy.

Po desetiletí zkoumání inteligence a způsobů jejího měření se ukázalo, že ji nelze měřit jen na základě jednoho společného faktoru, ale že i sama inteligence má svou vnitřní strukturu. Tehdy začaly vznikat tzv. testy struktury inteligence. Jeden z nejznámějších autorů tzv. teorie "mnohočetné inteligence" byl americký psycholog Howard Gardner, který vytvořil systém sedmi typů inteligence. Gardner definuje tyto typy inteligence: verbální, matematicko-logická, prostorová, přírodní, hudební, pohybová a personální.

Inteligencí je tedy více druhů, a přestože existuje jistá korelace (vzájemná souvislost) mezi nimi, u každého člověka se velikost IQ u jednotlivých druhů inteligence může podstatně lišit. Přes mnoho rozdílných názorů na inteligenci i její měření se daří sestavovat již asi 30 let poměrně přesné testy IQ z různých oblastí inteligence člověka. Výsledky jsou poté velmi významnou pomocí při rozhodování o budoucím povolání jedince. Nejde ani tak o to určovat, čím se má kdo stát, jak se občas demagogicky tvrdí - v svobodné společnosti se každý (alespoň teoreticky) může stát čímkoliv, ale o důležitou pomocnou informaci při samotném výběru.

Uvedu konkrétní příklad. Pokud vážím 100 kg, má šance stát se vynikajícím žokejem nebo kormidelníkem na osmiveslici je minimální. Netvrdím že nulová. S velkým úsilím se mohu vypracovat ve slušného žokeje (kormidelníka), ale šance na úspěch je určitě menší, než když se budu zabývat vrhem koulí nebo diskem. Podobně je to i s inteligencí. Člověk málo nadaný verbální inteligencí se velmi těžko stane úspěšným obhájcem, je však možné, že tento nedostatek mu nezabrání stát se dobrým strojním inženýrem, a takto bych mohl pokračovat.

Kvalitní testy IQ jsou oproštěny od vlivu pohlaví, vzdělání, sociálního prostředí atd. Výsledkem je pak naměřená schopnost mozku rychle a správně v dané oblasti rozhodovat. Má to zároveň tu nevýhodu, že jedinec bez znalostí (jen s vysokým IQ) může být úplný blbec.

Nyní ukáži jednoduchý příklad, kdy se i člověk s vysokým IQ může mýlit. Mějme řadu čísel: 2 4 6 8 ? - na místě otazníku má být asi 10. V této řadě vynecháme číslici 6 a řada vypadá takto: 2 4 8 ? - usoudíme, že na místě otazníku bude asi 16. Výsledek se nám změnil jen díky vynechání jedné informace (6), v reálném životě máme obvykle mezery u více informací, a přesto jsme nuceni dělat pokud možno správná rozhodnutí.